na úvodní stranu přeskočit menu

Vánoční záhada s TOCPE

nezařazené

Každá rodina má své vánoční tradice. Doma u Brownů se o Vánocích vždycky dobře jedlo, hodně se zpívalo, rozdávaly se dárky všeho druhu a luštily se šifry.
Ano. Šifry.

Když jsem byl kluk, neobešlo se žádné ráno pětadvacátého prosince bez hledání pokladu. Jakmile jsme se sourozenci rozbalili poslední dárek pod stromečkem, věděl jsem, že někde v domě je schovaný ještě jeden „důležitý“ dárek a ten budeme teprve hledat. Jediná cesta k jeho odhalení vedla přes šifrovanou nápovědu, která tradičně visela v obálce osaměle zastrčené vysoko na stromku, kam jsme nedosáhli.

Jednoho roku nám honba za pokladem dala obzvlášť zabrat. Dodnes jí s bratrem a sestrou říkáme „Vánoční záhada s TOCPE“. (Dokonce mě při psaní knížky Da Vinciho kód inspirovala k vytvoření scény na straně 134 (Dan Brown, Da Vinciho kód, speciální obrazové vydání, Argo 2005)).

V rámci školní výměny u nás tenkrát bydlela studentka z ciziny. Bea byla Jihoafričanka a pochopitelně byla vším tím americkým předvánočním shonem a očekáváním poněkud zaskočená. I tak se ale do zdobení, zpívání a vaření vrhla s vervou, díky níž pro nás tyhle Vánoce měly dvojnásobný půvab. A tak ráno na Boží hod, když byly všechny dárky rozdané, naši rodiče Beatrici s ohromným potěšením Brownovic tradici vánočního pátrání vysvětlili a pak jí tajuplnou obálku podali.

Beu zaujalo, že někdo vůbec může takovýhle obyčej dodržovat, a dychtivě obálku rozlepila. Uvnitř se skrývala básnička, z níž jsme pochopili, že letos budeme na cestě za pokladem muset objevit pět písmenek poschovávaných po domě. Podle poslední sloky bylo prvním písmenkem, které jsem měli najít, T.


Ať si kdo chce co chce říká,
věřte nebo nevěřte,
v tomhle domě je jen jedno
místo, kam se dává T.


Jenom jedno místo pro T?

Jako prvnímu to došlo bráškovi Gregovi. Vyskočil a upaloval do kuchyně. Když jsme za ním doběhli, už si táhnul stoličku ke stolu v koutě, kde jsme obvykle snídali. Vylezl na linku a sundal dózu, kde naše maminka měla sáčky s bylinkovými čaji. Říkala jim „thé“. A uvnitř se samozřejmě skrývala kartička s ozdobně vyvedeným téčkem.

Bezva.

U „T“ jsme našli další důmyslnou nápovědu, která nás zavedla do sklepa. Tady bylo k obruči na hraní lepicí páskou přichycené písmeno „O“.

Taky pěkně mazané.

Odtud jsme podle nápovědy pokračovali dál po domě. V kuchyni jsme v lahvičce s vitamínem C našli céčko. V předsíni bylo v mé kšiltovce s počáteční iniciálou naší školy Phillips Exeter schované písmeno P.

Už jsme měli čtyři písmenka – T, O, C a P -, ale o tom, co asi bude naše tajuplná hlavní cena, jsme pořád neměli ani tušení. Doufali jsme, že poslední, páté písmenko udělá ve věci jasno. Poslední nápověda nám ovšem řádně zamotala hlavu.


E, to nemůže být jinde
než v té malé místnůstce,
kam tu a tam zaskočíme
- proč? Protože se nám chce.


Jaká malá místnost je jako stvořená pro E?

Vitamín E jsme ve spíži neměli.

Prohledali jsme komoru a zkontrolovali elektrický kuchyňský robot. Nic.

Nakonec na to přišla Beatrice (která za svůj zdejší pobyt pochytila z angličtiny opravdu leccos). Zničehonic zalapala po dechu, vyskočila a vyrazila po schodech nahoru. Chviličku jsme si se sourozenci mysleli, že se jí udělalo špatně…, ale pak jsme zaslechli její nadšený křik. Hnali jsme se do patra. Beu jsme objevili na záchodě. Smála se jako blázen a ukazovala do mísy. Nakoukli jsme tam. A k naší ohromné radosti bylo pod okrajem nalepené písmenko E.

Jasně. Co se dělá na záchodě? Přece e-e.

Tak z toho jsme se všichni čtyři smíchy složili na zem. S našimi byla někdy vážně docela legrace. Když jsme zase mohli popadnout dech, spěchali jsme zpátky do pokoje, abychom rozluštili, co tahle tajemná písmenka znamenají.

T O C P E?

Rozložili jsme písmenka na podlahu a usilovně na ně zírali.

T… O… C… P… E?

Nic nám to neříkalo.

Jako první to uviděla moje mladší sestra Valerie. Ohromeně se nadechla a nevěřícně se obrátila k rodičům. „No páni!“ vykřikla. „Fakticky?“

Rodiče se rozzářili. „Fakticky. Zítra ráno letíme.“

My ostatní jsme s nadšeným zaujetím sledovali, jak malá Valerie vítězoslavně písmenka přerovnává, až ze slova TOCPE vzniklo kouzelné EPCOT. V tu chvíli jsme už všichni čtyři tancovali po pokoji, hulákali radostí a skandovali: „Epcot! Epcot!“ K našemu vítěznému tanečku se připojila dokonce i Bea, která o tomhle Disneyově zábavním parku samozřejmě slyšela taky. Splnil se nám sen. Nazítří ráno jsme opravdu všichni nasedli na letadlo směr Epcot.

Tak tohle byly ty nejlepší Vánoce na světě.



Copyright © 2003 by Dan Brown
Přeložila Michala Marková

Dan Brown, 11.03.2009

Sponzoři a partneři webu

logo nakladatelství Argo
logo filmové distribuční společnosti Falcon a.s. logo literárního serveru Knihovnice.cz logo občanského sdružení Dobrá knížka
přejít na začátek článku
přejít na menu