Diskuze - Ztracený symbol

Foucault versus Da Vinci

Každý jistě zná nejprodávanější knihu 20. stol. “Da Vinciho kód” (česky také vyšlo pod názvem “Šifra mistra Leonarda”) od Dana Browna. Kdo knihu nezná, viděl určitě alespoň film, a zaručeně jej odsuzuje. A právem. Spojuje si to automaticky s knihou, která má ale s filmem pramálo společného. Aniž by ji tak četl a připravil se o spoustu pitoreskních podrobností napínavé narativní prózy, dostává se automaticky do konfliktů o tom, které tato kniha a následně film vyvolaly, komentuje rozpory a mýty a vznikají tak nové. Interpretace knihy a jejího příběhu je však přitom poměrně jednoznačná. Ještě předtím se však zastavme nad tématicky podobnou beletrií, která Brownův román předcházela, a kterou se úspěšný a výdělečný americký autor bezesporu inspiroval. Umberto Eco, vrcholný představitel literární eklektické postmoderny, kterou zdárně spojuje s mysticismem, vydal jistou knihu o pár let dříve, a reakce publika potvrdila jeho všeobecný nadprůměrný literární talent se smyslem pro hloubavost, brilantní osvojení jazyka a vykreslení nejmenšího popisného detailu. Jeho “Foucaultovo kyvadlo” se stalo mezi mladými intelektuály putovní a poutní knihou, která jim dávala řadu odpovědí na otázky ohledně zednářů či rosenkruciánů a jiných tajných bratrstev, ale také prosor k úvahám nad smyslem lidského bytí. Tomu Brown prostor nedává, a dalo by se říci, že záměrně a opět s úspěchem: zatímco zahloubaný literární text Ecův nutí přemýšlet a pozastavovat se snad nad každou jeho větou, Brownův bestseller klade nepodbízivou formou otázky, jejichž odpovědí se dočká každý uvažující a trpělivý čtenář. Navíc Ital myslí bez nejmenší nadsázky svou knihu naprosto vážně, a aniž by dal prostor k demystifikaci tak sporného odvětví jako jsou magie, mýty a legendy, Američan hned v úvodu píše, že příběh je sice vystavěn na podložených faktech, ale zároveň dodává poznámku, že veškerý obsah i postavy jsou smyšlené. Proto nechápu oficiální odsouzení tohoto textu Vatikánem, kterého se církev dopustila v médiích zejména při zákazu projekcí filmu v destinacích, kde je křesťanství ohroženo. Text má sice k postavení církve kritický náhled, dává však čtenáři dostatečný prostor k vlastním úvahám nad tvrzeními proti jiným tvrzením, kterých je plná kniha, aniž by si nárokovala právo cokoli dokumentovat. Křesťansky orientovaný člověk zřejmě knihu sám odloží, protože se bude cítit dotčen. Ale o to Brownovi vykreslením příběhu a postav také šlo, a zhostil se toho bravurně, nikoli jen prvoplánovým odsouzením. Nejenže je v závěru knihy autorův postoj k církvi nestranný a je tak vlastně na čtenáři, na čí stranu se přikloní, ale - co především, církevní mýtus, jak chtěl zřejmě autor vyslovit, je stejně nedoložený jako fakta, která otevírají problematiku mysticismu jako takového a s ním spojené hlavní představitele této knihy. Nikdo knihou nechtěl říct, že Maří Magdaléna měla děti a ty přežívají v podobě jakési modré krve až do současnosti. Autor se snažil vysvětlit, že stejně tak mýtus o Ježíši Kristovi a jeho zdánlivé sexuální čistotě a božském původu je taktéž nepodložený pohanský fakt. A že na každém příběhu, jak v minulosti, tak i dnes, se každá instituce snažila svým přikreslením a přikrášlením situací a mýtů vydělat nejen ve prospěch moci. A tak to dělá napříč církevní kritice i laické veřejnosti i sám Brown. Koneckonců: když se církev cítí dotčena, asi k tomu má důvod - strach o ztrátu váženosti a vlastních pozic, přesně o tom píše Brown. Inu, potrefená husa nejvíc kejhá. A o to tu nadšenému příznivci kryptografie jde. Život je zahalený a plný tajemství a je třeba je objevovat. Umberto Eco jejich “tajnou esenci” již zřejmě objevil a s ním možná pár erudovaných eremitů. Svádí tak trochu k fanatismu, že orientací k magii a utajeným informacím vyřeší člověk poslání na tomto světě. Jeho takřka semitský text (aniž by šlo o spojení s judaismem či tímto tvrzením o výraz antisemitismu) je stravitelný asi jen pro pár mnichů, žijících v ústraní, ale ti, co žijí z velké části komerčním konzumním životem - byť jeho systém odsuzují - mají tento prostor k úvahám právě v Brownově próze. Navíc, má ji mistrně zfabulovanou a skvěle vykonstruovanou a promyšlenou do sebemenší drobnosti. Tak, abyste se nemuseli dívat na film, který ani zdaleka nezachytí to, co dokáže zachytit text. Ví, co nám chce říct. A za to mu patří velký dík.

Jenom maličkost. Ta kniha nebyla podle mne napsaná pro relax, nebo aby se četla jedním dechem. Naopak. Vnímat každý detail. Ta "rádoby hluboká filozofie", jak píše Janisa, je totiž jednodušší pokus oslovit ty, kteří v podvědomí hledají něco hlubšího a v knize je dost míst k nasměrování. To o čem Brown píše je snad poprvé s větším úspěchem "zpopularizování" zájmu o mystiku. Krásný příklad s rituály zednářů (ty mají opravdu jinou symboliku, než by se na první pohled zdálo)...Lidi si pomalinku zvykají na to, že je třeba pohlížet na okolní dění z trochu jiného úhlu. Těšilo by mě, kdybyste si tuto knihu přečetla ještě jednou za pár let a našla byste tam úplně něco jiného než teď. Ale vydržte a čtěte určitě raději Browna než Viewegha. Sarusi to pochopila správně a myslím si, že by ji třeba zajímalo si něco přečíst od našich slavných mystiků, jako třeba Karla Weinfurtera.

Kniha Ztracený symbol

Jsem milovník historie. Také věřící, téměř denně čtu v Bibli. Samozřejmě mám odborné knihy, které se Biblí zabývají. D. Brown píše romány, které skutečně donutí člověka přemýšlet a pídit se po dalších informacích. Mám všechny tři romány týkající se katolické církve, křesťanství, svobodných zednářů. Dan Brown se ve svých knihách zabývá mnoha tématy, dovede napsat úžasné příběhy, které se čtou jedním dechem! Takže knihy \"Andělé a Démoni\", \"Šifra mistra Leonarda \" a \"Ztracený symbol\" je pro milovníky historie, záhad, tajemství je \"jako ušité na míru\".A koho tyto témata zajímají, mohou si přečíst i odborné knihy, v nichž se rozebírají témata psaná D. Brownem.

Četla jsem všechny knížky od Dana Browna a mám je moc ráda, takže na tuto poslední jsem se samozřejmě dost těšila. Kniha se čte moc dobře, i když na můj vkus je tam té omáčky a opakovaného vysvětlování místy příliš. Zápletka je opravdu dobrá, toho pobíhání z místa na místo tentokrát není tolik, občas je jednání hlavních postav předvídatelné. Zbytečně protahovaný závěr mě trochu zklamal, dopředu je patrné, jaké tajemství odhalí hlavní záporák, ani žádné velké finální odtajnění se nekoná... na konci knihy je znova opakováno již dávno řečené, vysvětlováno vysvětlené a zřejmé. Čekala jsem víc, ale invesovaných peněz rozhodně nelituji.

Jelikož jsem nadšeným čtenářem Dana Browna, také jsem četla jeho poslední knihu Ztracený symbol. Pravdou je, že někdy už čtenář dopředu ví, co bude, ale jinak paráda. Knižku jsem přečetla během chvilky - nedá se od ní odtrhnout... Co je ale podstatné na všech knihách pana Browna, že se snaží velice zajímavými způsoby donutit lidi k přemýšlení. Když čtete velice pozorně, je to jako kdyby žádal lidstvo o celosvětový mír a lásku.

Melda

Tak jsem včera také dočetla tuhle novou knihu od Dana Browna.Každopádně opět se četla jedním dechem.Zase zajímavé zápletky a na posledních 100 stránkách překvapivé zvraty.Tentokrát bych řekla,že na Brownovi poměry "odfláknutý" závěr.Každopádně jsem zvědavá s čím přijde příště.

Pár slovy: čekala jsem víc... Všechna slova mi přesně vzala z úst paní janisa.

janisa

Tak jsem právě dočetla Ztracený symbol a musím říct trochu zklamání, sice jsem na knihu četla recenze nic moc, ale člověk si musí udělat vždy vlastní názor. Ne,že by se kniha nečetla jedním dechem, na to je pan Brown opravdu skvělý vypravěč a myslím, že velký podíl na tom má i dobrý překladatel, ale zápletka, všudy přítomný nacionalismus největší země světa, rádoby hluboká filozofie a zejména závěr ve styl happy endu mě nenadchly. I když každá správná pohádka m mít dobrý konec, ne?n kvůli Paříži). Snad další kniha skvělého autora bude z naší staré staré dobré Evropy nebo rovnou matičky Prahy? Ale jinak výborný relax a těch peněz za knihu rozhodně nelituji o))))m krásné dny všem.

kniha k zamyšlení

Poslední knihu Dana jsem dočetla dnes v noci - třetí den po vydání. Kromě příběhu uprostřed s překvapivým odhalením uprostřed příběhu si myslím, že je to zajímavou a inspirující knihou k zamyšlení každého čtenáře nad sebe samým......překvapující a zároveň a poli vědy vysvětlující jsou záhady a mysteria lidstva. Kniha je napínavá a trošku bohužel kdo byl v hlavním městě USA už od poloviny knihy ví, kde ztracený symbol hledat....... Nicméně si myslím, že kniha a nakonec trochu flozofické závěry vzbudí v člověku aspoň na chvíli otázky k zamyšlení a možná některým pomůže i najít sama sebe.......Dobře to vymyslel ten Dan Brown.....

První

K vydání nové knihy Dana Browna Ztracený symbol jsme pro vás připravili tuto diskuzi. Podělte se s ostatními čtenáři o vaše postřehy, názory či otázky...