na úvodní stranu přeskočit menu

Digitální pevnost

Kapitola 1

Byli v Kouřových horách ve svém oblíbeném penziónu a David se na ni usmál. „Tak co, miláčku? Vezmeš si mě?“

Byli v Kouřových horách ve svém oblíbeném penziónu a David se na ni usmál. „Tak co, miláčku? Vezmeš si mě?“
Když k němu v posteli s nebesy vzhlédla, věděla, že on je ten pravý.
Jednou provždy. A právě když se mu upřeně zahleděla do sytě zelených očí, kdesi v dálce se rozeznělo ohlušující vyzvánění. Začal se jí vzdalovat. Natáhla se po něm, ale hrábla do prázdna.
Řinčení telefonu Susan Fletcherovou defi nitivně vytrhlo ze snu. Zalapala po dechu, posadila se na posteli a hrábla po sluchátku. „Haló?“
„Susan, tady David. Vzbudil jsem tě?“
Usmála se a překulila se na posteli. „Zrovna se mi o tobě zdálo. Přijeď, budeme si hrát.“
Zasmál se. „Vždyť je ještě tma.“
„Hmmm,“ protáhla smyslně, „tím spíš musíš přijet, ať si můžeme hrát. Než vyrazíme na sever, můžeme se vyspat do sytosti.“
David podrážděně vzdychl. „Právě proto volám. Jde o ten náš výlet.
Musíme to odložit.“
V tu chvíli byla Susan dokonale vzhůru. „Cože?“
„Je mi to líto, ale musím mimo město. Do zítřka budu zpátky. Vyrazit pak můžeme hned ráno. Pořád nám ještě zbudou dva dny.“
„Ale já už jsem všechno zamluvila,“ řekla Susan a jen těžko přemáhala lítost. „Povedlo se mi sehnat ten náš pokoj ve Stone Manor.“
„Já vím, ale...“
„Dneska to mělo být výjimečné... Už je to šest měsíců... Měli jsme to oslavit... Doufám, že jsi nezapomněl, že jsme zasnoubení, že ne?“
„Susan,“ vzdychl David, „na tohle teď vážně nemám čas. Čeká na mě auto. Zavolám ti z letadla a všechno ti vysvětlím.“
„Z letadla?“ zopakovala po něm. „Co se děje? Proč by univerzita...?“
„To nemá s univerzitou nic společného. Později se ti ozvu a všechno ti vysvětlím. Teď už ale vážně musím. Volají mě. Ozvu se, slibuju.“
„Davide!“ vykřikla. „Co to...“
Pozdě. David už zavěsil.
Susan Fletcherová probděla dlouhé hodiny a čekala, až zavolá. Telefon však zatvrzele mlčel.
Odpoledne se Susan naložila do vany. Ponořila se celá do napěněné vody a snažila se zapomenout na Stone Manor i na Kouřové hory. Kde jen může být? přemítala v duchu. Proč nevolá?
Původně horká voda byla zanedlouho vlažná a nakonec vystydla docela.
Zrovna se chystala vylézt, když zazvonil bezdrátový telefon. Jak Susan vyskočila a hmátla po přístroji, který nechala ležet na umyvadle, vyšplíchla voda z vany ven.
„Davide?“
„Tady je Strathmore,“ ozvalo se ve sluchátku.
Susan celá zvadla. „Aha.“ V tu chvíli ani nedokázala zamaskovat, jak je zklamaná. „Dobré odpoledne, šéfe.“
„Čekala jste mladšího?“ Volající se uchechtl.
„Ne, pane,“ koktala Susan v rozpacích. „Není to tak, jak...“
„Ale jistě, že je.“ Zasmál se. „David Becker je dobrý chlap. Držte se ho.“
„Díky, pane.“
Šéfův hlas náhle ztvrdl. „Susan, volám, protože vás tady potřebuji. Ihned.“
Snažila se rychle vzpamatovat z rozpaků a soustředit se. „Je sobota, pane. Obvykle...“
„Já vím,“ odvětil klidně. „Tohle je nouzová situace.“
Susan se napřímila. Nouzová situace? Tohle slovo nikdy neslyšela Strathmora vypustit z úst. Nouzová situace? V dešifrovacím? Něco takového si ani neuměla představit. „A-ano, pane.“ Na okamžik se odmlčela.
„Budu tam tak brzy, jak jen to půjde.“
„Raději dřív.“ Pak Strathmore zavěsil.
Susan Fletcherová stála zabalená do osušky a voda z ní odkapávala na úhledně složené oblečení, které si předešlého večera přichystala – turistické šortky, svetr pro chladné zimní večery a nové prádélko, které hodlala uplatnit za nocí. Nyní však v depresi zamířila ke skříni pro čistou blůzu a sukni. Nouzová situace? V dešifrovacím?
Když kráčela po schodech dolů, uvažovala nad tím, co by jí tenhle den mohlo ještě víc znepříjemnit.
Záhy se to měla dozvědět.


Sponzoři a partneři webu

logo nakladatelství Argo
logo filmové distribuční společnosti Falcon a.s. logo literárního serveru Knihovnice.cz logo občanského sdružení Dobrá knížka
přejít na začátek článku
přejít na menu